Kluk od Dyje
V roce 1983 jsem ke svím pátým narozeninám dostal svůj první proutek.Byla to malá žlutá,laminátová dělička osazená navijákem rex.
V té době oprášil můj děda svůj bambusový prut a začal mě brávat k vodě.Chodili jsme na malou hasičskou nádrž,kde byly jen karásci,ale v takovém počtu,že do hodiny byla sklenice s padesáti hnojáčkama prázdná.Jak čas plynul, bylo mi 8 a zkušenosti přibývali,začala mi být nádrž malá.Chtělo to posunout se dál,tak mi brzo přistál na stole rybářský lístek a povolenka.Teď se otevřela řada možností.Zítra vyrazím po škole na Dyji,která se nám klikatí cca 1 km za domem.Ale ouha.Potřebuji dozor. Táta jezdí na montáže,tak ten nehrozí a děda bydlí 40 km daleko.Nevadí.Po škole letí taška s učením do krajiny zapomnění, úkoly ať si dělá učitelka,když si je vymyslela.Já mám plány jasné.Sedám na kolo a pádím k řece.U řeky sedí pár rybářů,tak si to namířím za nimi s prosíkem o dozor.Jenom si nahoď mladej,ale né že nám to tu vychytáš,řekl pan Luděk.A tak jsem chodil na ryby tímto způsobem další 3 roky.
Bylo mi 11 let,dozor už jsem nepotřeboval,protože jsem se velmi dobře seznámil s porybným.Chutnal mu Ryzlink Vlašský a táta ho mněl plný sklep,tak jsem občas lahvinku uloupil a přinesl žíznivému porybnému.
Padla železná opona a tu se dalo dostat i na Dyji která byla za drátama.To byl teprve můj rybářský ráj.Divoká příroda,spousta mrtvých ramen a hlavně klid.Můj laminátoví proutek s rexíkem tam zažíval kruté boje.Je pravda,že ryby měli navrch a vítězili nademnou.Nejslabším článkem byly háčky.Každou chvíli jsem vyhazoval po prohraném souboji narovnanej háček.V té době byli v prodejnách jen 2 druhy háčků.Natahovací a lámací.
Ta část Dyje za bývalíma drátama se stala mou srdcovou záležitostí a trávil jsem u ní do roku 2000 skoro všechen volný čas.
Od roku 2000 žiji daleko od milované řeky a i když jsem navštívil spousty vod,tak žádná mě neoslovila tak,jako ta moje srdcovka Dyje 3
Ještě na závěr.Svůj laminátovej proutek stále mám a je v supr stavu.Má několikrát měněné očka a je na něm jiný naviják.Učili se sním rybařit moji 2 synové a ještě čeká na první rybářské krůčky našeho benjamínka. Petr Filip